Schody do nebe - 1. díl

18. července 2013 v 15:52 |  Schody do nebe
Povídka je vymyšlená, postavy též. V povídce nehledejte pravdu, i když bych byla moc ráda, kdyby to pravda byla, ale tak můžu tímto způsobem snít. Budu ráda, když mi napíšete jestli se vám povídka líbila a kdyžtak pište nápady, co byste chtěli, aby se stalo dále :))

''Jdi nakoupit do toho obchodu!'' zakřičela na mě mamka přes dveře koupelny… ''No jo, vždyť už jdu,'' odvětila jsem znuděně a vyrazila pěšky po schodech. Vyšla jsem před panelák, přešla ulici a zamířila do samoobsluhy naproti našemu vchodu.

V krámě jsem si uvědomila, že potřebuji nový šampón. Došla jsem tedy k regálu. Regál zel prázdnotou, akorát v horní poličce se krčilo pár kousků. Natáhla jsem po nich ruku, ale nedosáhla jsem. Stoupla jsem si proto na špičky a snažila se na něj dosáhnout. ''Nechceš pomoct?'' ozvalo se za mnou sametovým hlasem.

Ohlédla jsem se a málem ztratila rovnováhu. Změřila jsem si ho od krásných delších čokoládových vlásků volně spadajících k ramenům, přes uhrančivé oči oříškové barvy, usmívající se rty plné dokonalých bílých zubů, svalnaté paže a štíhlé tělo. Měl na sobě užší rifle a proužkovanou košili. Byl to přesně můj typ. Zčervenala jsem studem a vykoktala ze sebe něco v tom smyslu ''Ne to je dobrý'' a chtěla rychle pryč. Došel až ke mně a já ucítila jeho vůni. Krásně voněl… Natáhl svou paži a podal mi ten prokletý šampón.

Rychle jsem poděkovala a raději rychle zamířila k pokladně. Nesnažil se mě zastavit jen tam tak stál a díval se za mnou… Zaplatila jsem útratu a vyběhla ven. Kousek od samoobsluhy jsem se zastavila. ''Co to proboha dělám?'' zeptala jsem se sama sobě a chtěla se vrátit, ale raději jsem zašla do našeho paneláku, zavřela za sebou dveře a zasnila se.

V tom slyším mamky hlas ' 'Ahoj, ty už jsi zpátky? Koupila jsi všechno, co bylo na seznamu?'' V tu ránu jsem se zarazila a došlo mi, že jsem vlastně koupila jen ten šampon. ''No víš… Já jsem zapomněla. Já tam dojdu,'' řekla jsem nadšeně, vzala tašku a papír s potřebami a vyrazila zpět do obchodu. Schody jsem brala po třech, aby mi náhodou neutekl a rychle vyběhla, div jsem se nenatáhla před vchodem. Zastavila jsem se a klidným krokem vešla do obchodu. Prošla jsem všechny regály a dívala se všude možně, div mi oči nevypadli, ale ten krásný kluk nikde. Nakoupila jsem a zklamaně zamířila domů…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | Web | 18. července 2013 v 19:38 | Reagovat

pěkny

2 Libby Libby | 19. července 2013 v 10:01 | Reagovat

Moc pěkně napsané... Kde je další stránka? Snad ji nikdo nevytrh?! :-D

3 Káťa Káťa | 19. července 2013 v 10:12 | Reagovat

pěkné, umíš krásně formulovat věty, takže text se moc hezky čte ;-) Takže pro začátek super!
Uvítala bych nějakou nečekanou zápletku, něco co tu dlouho nebylo ;-)

4 Katja Katja | E-mail | Web | 19. července 2013 v 11:24 | Reagovat

Děkuju všem za milá slova :))

5 Monika =)) Monika =)) | E-mail | Web | 21. července 2013 v 16:42 | Reagovat

Skvělé, už se těším na pokračování!

6 Janča Janča | Web | 22. července 2013 v 16:30 | Reagovat

skvěle píšeš! :)
já třeba Elis Ochmanovou alias (pražskou) komtesu Adélu :)

7 andystory andystory | Web | 24. července 2013 v 14:35 | Reagovat

Opravdu krásné. Píšeš nádherně :)

8 Verča Verča | 27. července 2013 v 18:29 | Reagovat

opravdu nádherné !! palec nahoru a určtě nejen za mě :) fakt krásné jen tak dál pokračuj :)

9 žiletka žiletka | 7. srpna 2013 v 10:36 | Reagovat

dobrééé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama