Schody do nebe - 2. díl

25. července 2013 v 15:11 |  Schody do nebe
Do komentářů pište, jak byste to chtěli dál. Jen tak pro inspiraci ;) Budu ráda, když do komentáře vyjádříte svůj názor na povídku :)

Když jsem zklamaně otevírala dveře, tak si mamka mého výrazu všimla. ''Copak ti je?'' zeptala se, ale já jsem nereagovala, položila jsem nákup na stůl a odešla jsem do svého pokoje, kde jsem koukala do stěny a hlavou mi běhalo miliony otázek… Proč jsem zdrhla? Proč jsem mu nedala číslo?... Samé proč, ale žádné protože. Jen jsem tak seděla a přemýšlela.


Potichu se začaly otevírat dveře, ve kterých se objevila mamčina hlava. Vešla do mého pokoje, sedla si na postel a objala mě kolem ramen. ''Je v tom kluk?'' zašeptala a já jen přikývla. Určitě si pamatuje událost z minulého roku, když se semnou po dvou letech rozešel přítel a já už měla připraven dopis na rozloučenou a žiletku, ale teď jsem jiná! Je to již rok a já jsem silnější a statečnější a taky bohužel (nebo bohudík) stydlivější než kdy předtím. Mamka se po chvilce odebrala do kuchyně a já osaměla. Byl již večer a já byla připravena vyrazit ráno s kamarádkami ven. Usnula jsem ani nevím jak rychle, ale probudila jsem se do krásného letního dne. Ptáci zpívali svou letní písničku, lítali mi nad hlavou a já jen přemýšlela, co ty šílené holky zase dnes vymyslí.

Sešli jsme se na malém náměstí a sedli jsme si ke kašně. Dostala jsem šílenou chuť na zmrzlinu a tak jsem se společně s holkami zvedla a dala si čokoládovou točenou. ''Hmmm, mnohem lepší než kopečková,'' libovala jsem si.

Chtěla jsem ještě něco říct, ale zasekla jsem se v půlce věty, protože těžký knedlík se chystal k útoku na moje hlasivky. Ano, stál tam on. Vlasy měl volně rozpuštěné, na sobě měl tričko s krátkým rukávem, na kterém byla zobrazena nějaká skupina, trošku otrhané rifle a s nádherným úsměvem od ucha k uchu ve kterém vynikli ty jeho nádherné rovné bílé zuby, se na mne díval těma svýma psíma očima od fontány. Vypadal, že se opravdu dobře baví…

Bodejť by ne, když jsem si na své krásné bílé šaty připlácla zmrzlinu. Velký hnědý flek na bílých šatech nevypadal zrovna dobře. ''Sakra,'' zaklela jsem a chtěla se dostat, co nejrychleji pryč, ale holky mě nepustili. Jsou to potvory. Dali se s ním do řeči a plácaly kraviny, ale postřehla jsem, že ze mne nespustil oči. Když se naše pohledy setkaly, ucukla jsem a zrudla jako rajče.

''Omluvte mě dámy,'' řekl holkám a posadil se blíž. Vztáhl ke mně s úsměvem ruku a svým melodickým tónem hlasu řekl: ''Ahoj, já jsem Daniel''. Stála jsem jako u vytržení a chytla jeho ruku: ''Ahoj, Katka,'' kuňkla jsem skoro neslyšitelně a rychle ruku pustila. Nenechal se jen tak odbýt a vtáhl mě do hovoru, kde jsme si povídali o všem možném.

Dozvěděla jsem se, že je v našem krásném městečku jménem České Budějovice na brigádě v hudebninách. Řekl mi, že je dokonce hudebně nadaný a dokonce padlo i pár veršů jeho oblíbené skladby od Queenů. On tak krásně zpívá! Dozvěděla jsem se, že je mu 24 let a prostě všechno.

Ten den utekl jako nic. S ním jsem si připadala volná jako pták a zapomněla na všechny problémy kolem mě. Připadala jsem si jako bych ho znala věky. Pořád se tak božsky usmíval a já pod jeho pohledem úplně roztála. Setmělo se a holky se postupně rozutekly domů.

Vstala jsem, že půjdu taky, ale on mě stáhl zpět na lavičku. Myslím, že si dlouho s nikým nepovídal a tak mi řekl snad vše. O své rodině, práci, škole, hudbě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama