Schody do nebe - 4. díl

8. srpna 2013 v 17:25 |  Schody do nebe
Slyšela jsem zvonění u dveří a tak jsem přišla otevřít…
PŘEDNASTAVENO!


Otevřela jsem a zůstala stát s pusou dokořán. Mamka okamžitě přilítla, a když viděla můj výraz, tak raději hosty uvedla sama. ''Ahoj, ty musíš být Dan… Jděte prosím do kuchyně… Káťa vás tam zavede''. Probrala jsem se z jakéhosi zamyšlení a vedla Dana i jeho rodiče do kuchyně. Usadila jsem se u stolu, mamka všechny přivítala a dala na stůl smažený sýr s hranolkami a tatarkou… Oblizovala jsem se až za ušima.

Mamka u stolu nelenila a začala si s hosty povídat. ''A co ty Dane… Líbí se ti v našem městě? Co děláš za práci? '' On se na mě s tím svým odzbrojujícím úsměvem podíval a odpověděl na všechny mamčiny zvídavé otázky: ''Líbí… Máte tu moc hezké holky,'' mrkl na mě a já se začala červenat. ''Jsem na brigádě v hudebninách, ale přemýšlím o tom, jít do té soutěže v televizi… Třeba bych uspěl,'' zasmál se zvonivě a pokračoval. ''Máme svojí amatérskou kapelu… Nějaké písně jsem složil i sám,'' prozradil na sebe pyšně.

Mamka hned chtěla, aby nějakou zazpíval… Zdráhal se ''Bez kluků to nejde,'' tvrdil, ale mamka na to nedbala a chtěla ho slyšet zpívat, a tak zazpíval písničku od skupiny Keane: ''Bude to jen refrén,'' řekl s úsměvem a začal zpívat tím svým krásným sametovým hláskem ''The last time, you fall on me for anything you like. Your one last line, you fall on me for anything you like and years make everything alright you fall on me for anything you like and I no I don't mind ''…

Když dozpíval, tak jsme všichni stoupli a začali tleskat… ''Měla jsem husinu až na zadku,'' přiznala mamka a přinesla dezert… Vanilkovou zmrzlinu politou čokoládou, s jahodami a šlehačkou… Na vrchu zapíchnutá oplatka. Spořádala jsem svou porci a nesměle se na Dana usmála. On mi pohled opětoval a vycenil zuby, opět jsem uhnula pohledem, ale po chvíli se kradmo podívala. Najednou jsme slyšeli šramocení klíče v zámku. ''Ahoj, jsem doma!,'' ozvalo se a mamka běžela ke dveřím. ''Ráda bych vám představila mého syna. To je Petr a tohle Dan'' ''Těší mě,'' řekl Daniel a potřásl Peťovi rukou.

Kluky napadlo jít k rybníku. Šla jsem se tedy převléknout do pruhovaných červeno-černých plavek…
Kluci se šli převléct také, ale to jsem ještě nevěděla, že se Petr, ten vykuk, vymluví a já tam budu muset s Danem sama… Ne, že by mi to vadilo :D… Petr odešel za kamarády a nechal nás našemu osudu… Na sebe jsem hodila ještě průsvitné šaty a šlo se…

On se na mě celou dobu usmíval jako měsíček na hnoji a já se jen tak mimochodem, aby řeč nestála, zeptala ''Co štěndo?'' Zamyslel se a s hraným překvapením mi řekl: ''My nějaké máme?'' Když jsem na něj zůstala zírat, tak se jen začal smát a povídá ''To víš, že je v pořádku, neměj strach'' Byl už večer a u rybníka moc lidí nebylo… Jen tam hulákalo nějaké dítko, kterého okřikovala jeho matka.

Sedli jsme si na lavičku. Dan se zakoukal do dálky a tak jsem se na něj po očku koukala ''Na co myslíš?,'' zeptala jsem se přímo, on se jen usmál. Táhl mě k vodě. Ne k vodě, ale k půjčovně lodiček. Táhla jsem ho pryč ''Co blbneš?'' smál se… ''No když ono je to takový vratký… Co když se překlopíme,'' ozvala jsem se bojácně. ''Tak tě zachráním,'' doplnil a začali jsme se oba smát jako dva blázni… ''Stejně budou mít zavřeno,'' přála jsem si tiše, abych se vyhnula případnému kolapsu, ale bohužel pro mě, neměli zavřeno.

Majitel k nám přišel, odvázal loďku a půjčil nám vesla. Byl to jakýsi větnamčík, který nám oznámil: ''Ideální pro pár… Skvělá romantika,'' mrkl úchylně. Cukali mi koutky a Dan vypadal také pobaveně… Přidržel loďku, abych mohla pohodlně nasednout a sám si na břehu sundal Tričko i rifle… Zůstali mu jen oranžové bermudy… Po kolena ve vodě se vyšvihl na loďku a odrazil nás od břehu…

Byli jsme už hodně daleko od břehu… ''Chceš říct tajemství, které jsem ještě nikdy nikomu neřekl?'' ''Pokračuj…'' pobídla jsem ho… ''Ale budu ti to muset pošeptat do ouška,'' oznámil mi a tak jsem se k němu naklonila… Než ke mně však udělal dva kroky přes loďku, tak se loďka ladně zhoupla a my už plavali ve vodě… ''Doufám, že umíš plavat,'' zasmál se. Toho snad ta dobrá nálada nikdy neopustí… ''Samo, že umím,'' zamachrovala jsem, ale ve studené vodě to moc nešlo… Dan obrátil loď… '' Sice je tam voda, ale s tím nic neuděláme,'' řekl a pomohl mi do lodi… Jemu už to tak dobře nešlo, ale já ho vzala za ruce a po několika nepovedených pokusech, které málem skončili dalším převržením lodi, se mi ho povedlo dostat nahoru… ''Měla bys posilovat,'' oznámil mi, ale to už nebylo na řečičky čas a chtěli jsme plavat ke břehu… ''Muž přes palubu,'' křikla jsem a začala se smát… ''Co tentokrát? Nedělej si srandu, že nemáme veslo'' ''A co když to řeknu?'' '' Tak tam budu muset znovu. Nebudu, tamhle plave,'' zaradoval se. ''Dosáhneš na něj?'' ''Mám ho,'' řekla jsem vítězoslavně a podala mu ho.


Blížili jsme se k břehu, když v tom nás viděl větnamčík… Bůh ví, co si myslel… Vidět nás mokrá od hlavy k patě s vodou v lodi, rozřehtané a mě celou červenou. Jak jinak…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 20:26 | Reagovat

No ...dobré :)

2 Janča Janča | Web | 10. srpna 2013 v 18:03 | Reagovat

ty jsi rychlá! nějak nestíhám číst, snad se k tomuto dílo co nejdřív dostanu! :)

3 Verushka Verushka | Web | 14. srpna 2013 v 20:08 | Reagovat

Ahoj, to první kolo posílat už nemusíš. Stačí když mi pošleš to druhé kolo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama