Schody do nebe - 6. díl

22. srpna 2013 v 13:27 |  Schody do nebe
Stále pište poznatky i různé nápady, co by se mohlo odehrát dál ;) Děkuji za tipy :))


''Neříkám,'' pověděla jsem po chvilce ticha už méně rudá… Jen se usmál… ''Ani nevíš co semnou ten tvůj úsměv dělá,'' přiznala jsem se tiše… ''A jak vůbec víš, že jsme šli tudy?'' zasmála jsem se, abych odlehčila situaci. Opět si hrál na Šalamouna ''Mám šestý smysl,'' vyrazil ze sebe a začal se smát, div se neválel po zemi. Nebylo to ani vtipné, ale já se prostě musela začít smát taky. Stáli jsme uprostřed cesty, nikde nikdo a smáli se jako dva blázni.

Když jsme se uklidnili, vydali jsme se směrem domů… ''Chceš zase na lodičky?'' zeptal se s lišáckým výrazem a pusou od ucha k uchu ''Jo viď? Skvělá romantika pro páry… Se divím, že ti neřekl, že se barva lodi hodí k barvě tvých očí,'' zasmála jsem se. ''Ještě jsi u nás nebyla… Chtěl bych ti ukázat svůj pokoj'' ''Pokud tam nemáš binec jako u mě, tak ráda,'' usmála jsem se. ''Mám to tam... No, v rámci možností,'' zazubil se. Miluji ty jeho rovné bílé zuby…

''Tak jdeme?'' pobídl mě. Došli jsme až k venkovním dveřím, které jsem otevřela čipem… Došli jsme k výtahu. ''Ještě skočím do schránky jo?'' řekla jsem a usmála se. Ihned byl u dveří, galantně je otevřel a nechal mě projít… Otevřela jsem schránku a vypadla na mě růžová obálka… ''Ach ne, už zase!'' zarazila jsem se nešťastně a se slzami vzteku v očích, roztrhla dopis napůl a hodila ho do koše. Daniel se na mne díval s otazníky v očích, ale mě se o tom nechtělo mluvit. Došla jsem tedy k výtahu, který byl již v přízemí. Nevšimla jsem si, že Dan vyndal to, co zbylo z dopisu a strčil si ho do kapsy.

''V jakém patře bydlíš?'' zeptala jsem se… ''V osmém'' ''V osmém? Bože!'' řekla jsem s hraným zděšením. ''No co, alespoň nás nikdo nemůže vytopit,'' zasmál se, ale to už výtah zakotvil v osmém patře. Dan vystoupil a opět mi galantně podržel dveře. Výtah se zavřel a rozjel se dolů.

Otevřel dveře klíčem. Ihned mě do nosu udeřila vůně právě dělaných smažených řízků. ''To je dobře, že jsi tady. Zuj se a pojď obědvat!'' ''Ahoj mami, máme návštěvu,'' řekl své mamince a zasmál se mému zkoprnělému výrazu. Mamka Dana hned přiběhla ''Ahoj Katko, pojď se s námi naobědvat, máme řízky s bramborovým salátem,'' vyzvala mně a mile se usmála. ''Ráda, děkuji.''

Zula jsem si boty v malé předsíňce vymalované světle žlutou barvou. Byly zde dveře do obýváku, ale zřejmě z druhé strany něčím zataraseny. Šla jsem tedy za Danem, chodbička dále pokračovala na pravo, kde byly dvoje dveře. Nejspíš záchod a koupelna. Daniel mě ale vedl rovně do kuchyně… Zbytek chodby byl také žlutý, ale kuchyně se změnila v zelenou uklidňující místnost. Byla malinká, ale útulná.

Dan mi odšoupl židli u menšího stolku. Byla zde jen jeho maminka. Manžel byl nejspíš v práci. U stolku bylo větší okno. U zdi poté polička, na které bylo rádio, které právě hrálo hity Karla Gotta. Vedle police, která vedla dolů, byly různé potraviny a vedle stála stará trouba… Nahoře byla zelená pracovní deska a v ní zabudovaný menší dřez… Nad ním skříňky s talířky a hrníčky a pod ním zavřené skříňky… Honzova mamka vyndala tři talíře a na každý dala po dvou řízcích… K tomu bramborový salát. Vše odnesla na stůl společně s příbory a citrónem…

Dala jsem do pusy první sousto a slastně zavřela oči… Bylo to vynikající… Snědla jsem svou porci a čekala na Dana, který mi poté ukázal velký obývák. V rohu se skrývala velká plazmová televize… Okna byla zatažená… Naproti televize byla velká manželská postel, u které byly noční stolky… Všude po poličkách byly rozestavěné kytky, které obývák činily velmi živým… V dalším rohu byla šatní skříň a u ní gauč s dvěma křesly.

Daniel mě však vedl známou chodbou kolem záchodu do malého pokoje… To nebyl pokoj, to byla nudle. Byla zde postel, menší topení a stolek s rozečtenou knihou… Na druhé straně byla skříň a peřiňák, na kterém se válelo oblečení… Na stole do výšky a všude okolo bylo učení… Ale notebook měl své čestné místo… Celkově pokoj působil neupraveně… Všude po stěnách přilepené plakáty kapel a zpěváků… Na posteli byly ještě položené klávesy... ''To je bráchův pokoj,ale už tu dlouho nebyl,'' zmínil se a šli jsme dál…

Vešla jsem do pokoje… Vypadalo to zde jako v nahrávacím studiu… Bylo zde velké letiště… Nad ním vysela nová kytara… Vedle byl stolek, u kterého bylo kožené křeslo s kolečky. Všude plakáty… Byl zde uprostřed místnosti stojan s notami a vedle notebook… Všude samé zesilovače, CDčka, repráky, wifi, mikrofon a já nevím co všechno ještě… Až nebyla šatní skříň pomalu vidět ''A jak je vidět, tohle je tvoje království,'' zasmála jsem se… ''Ano je,'' přikývl…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama